VZPOMÍNÁME
ODEŠEL Z MÉHO ŽIVOTA, NE VŠAK Z MÉHO SRDCE ...
EYKO VALAIMDAR "GAS"
11. 7. 2010 - 2. 3. 2021
Karta na webu KPCHP: https://www.kpchp.org/pes.php?pes=3637
Chovatelská stanice: Valaimdar
Matka: Desi Valaimdar (DKK 1/0)
Otec: Ch. Gar z Dašického zátiší (DKK 2/2, zkoušky ZZO, ZOP, ZM, ZVV2, ZPU2, ZPS1, ZPO1, Fpr3, SchH/VPG3, IPO3, 2x účast na VZ MSKS dle IPO3 )
Sourozenci: Ex ( DKK 0/0), Et (DKK 1/1), Erny (DKK 0/0), Eila, Eis, Ebi
Zdravotní vyšetření: DM N/A, Lokus D D/D
Výstavy: (od května 2015 jsme se kvůli kastraci mohli výstav účastnit pouze neoficiálně)
1) 8. 5. 2015 v rámci Psích závodů Mladcová, kategorie psi s PP, známka Výborný 4 (z 11 psů), posudek - typický
představitel plemene, nůžkový skus, vyrovnaná přátelská povaha, správný
tělesný rámec, perfektní výstavní kondice, správný postoj, dobré
zaúhlení pánevních končetin, tmavý pigment, světlejší pálení, originální
pohyb
2) 10. 6. 2017 - Krajská výstava psů Zlín, třída mimo konkurenci, rozhodčí Miroslav Václavik, posudek - Téměř 7-letý pes, ve výborné kondici, silná kostra, dobrá hlava, nepatrně šířeji nesené ucho, výborné tělo, silné končetiny, pohyb odpovídá věku
3) 27. 8. 2017 - Voříškiáda Boršice, kategorie Psi s PP 1-7 let, známka Výborný 4 (z 5 psů) posudek - 7-letý pes, tmavé oko, nůžkový skus, správné rozložení znaků, správně nasazené uši, výživná kondice
4) 14. 10. 2017 - Speciální výstava chodských psů Jedovnice, třída mimo konkurenci, rozhodčí Petr Řehánek, posudek - 7-letý pes, správný rámec, hlava s výborným stopem, uši šířeji nasazené, svalnatý krk, hrudník hluboký avšak užší, pevný hřbet, ocas správně nasazen, úhlení končetin v pořádku, pravidelný pohyb
5) 27. 7. 2019 - Speciální výstava chodských psů Dešná, třída mimo konkurenci, rozhodčí Václava Rybárová, posudek - 9-letý pes, kastrát, ve výborné kondici, výborný pohyb v předvedení
Výcvik - zkoušky:
ZZO (10. 10. 2015, ZKO Zlín Mladcová, rozhodčí MVDr. Jana Glisníková, počet bodů 52/60, známka - prospěl výborně)
ZZO 1 (2. 4. 2016, ZKO Zlín Mladcová, rozhodčí Bc. Jiří Lasik, počet bodů 72/100, známka - uspokojivě)
BH (30. 10. 2016, KK Otrokovice, rozhodčí Jaroslav Matula, počet bodů 48/60, známka - obstál)
ZOP (22. 4. 2017, KK Příluky, rozhodčí Ing. Luděk Novák, počet bodů 93/100, známka - výborně)
Výcvik - závody:
Psí závody Zlín (8. 5. 2015, ZKO Zlín Mladcová, kategorie ZZO, výsledek 13. místo/64bodů + výstava psi s PP V4/12 psů)
Branný víceboj kynologů (21. 5. 2016, ZKO Zlín Mladcová, kategorie mládežnice 16-18 let, výsledek - 1. místo/252bodů)
O pohár starosty města Morkovice (13. 5. 2018, KK Morkovice, kategorie ZZO 1, výsledek - 5. místo/75bodů)
O Kozinův pohár (21. 9. 2019, ZKO Zlín Mladcová, kategorie B2 - poslušnost dle ZZO 1 + obrana Spr 1, výsledek - 2. místo/74 bodů)
Ostatní:
Chodský pes ve výkonu 2016: 12 - 13 místo (10 bodů)
Chodský pes ve výkonu 2017: 16. - 19. místo (5 bodů)
Chodský pes ve výkonu 2019: mohli jsme získat 14. místo z 23 psů (25 bodů), kdyby ovšem panička nezapomněla poslat výsledky ze závodu ... chybami se člověk učí, i když ta zkušenost je hodně drsná :-D ...
Gasík byl můj první a osudový pes. Tím, že jsem si jej vzala až v osmi měsících (12.03.2011), tedy jako puberťáka, který měl v hlavě všechno možné, jen ne myšlenky na poslouchání, a také vzhledem k mému tehdy nízkému věku a tedy prakticky nulové autoritě byly naše společné začátky hodně složité. Ale postupem času se uklidnil, přestal nám utíkat a po čase jsme spolu najeli na jednu vlnu i na cvičáku, i když i tam mu trvalo, než po kastraci v pěti letech pustil z hlavy fenky a začal se zajímat o piškoty a cvičení :). Složili jsme spolu čtyři zkoušky z poslušnosti a zúčastnili se čtyř závodů a několika neoficiálních výstav. Poznala jsem díky němu spoustu skvělých lidí a prochodila spoustu míst při společných procházkách. Byl mi skvělým a oddaným parťákem a hrozně moc mě toho naučil, především lásku k tomuto plemeni a taky jsem pochopila to, co říká hodně lidí v mém okolí - že jeden chodský pes prostě nestačí :)
Gas byl standardně velký pes s obdélníkovým rámcem těla, tmavým okem, šířeji neseným krátkým uchem a světlejšími znaky více rozšířenými na hlavě s očním okružím, přesto ohraničenými a oddělenými od znaků na hrudi, plnochrupý s nůžkovým skusem, obě varlata normálně vyvinutá a sestouplá, správně nesený ocas, hluboký, avšak užší hrudník a správné úhlení končetin.
Gas měl přátelskou povahu, byl
naprosto vyrovnaný pohodář, skvělý k dětem a ve většině případů
nekonfliktní k ostatním psům, zejména fenám, v některých situacích možná
až příliš klidný, ale jako rodinný parťák a první pes byl naprosto
dokonalý :)
Hodně
jsme se věnovali základní poslušnosti (od roku 2012, kdy jsme začali
chodit pravidelně na cvičák a trénovat, do roku 2017 se nám podařilo
složit čtyři základní zkoušky), domácímu agility (absolvovali jsme
půlroční intenzivní kurs na cvičáku), a díky jeho pro chodské psy
typické inteligenci i učení dogdancingových triků. Na výcvikových dnech s
chodským psem v Loukově v letech 2016, 2017 a 2018 jsme si vyzkoušeli i
všestranný výcvik, tzn. stopy a obrany. Sportovní kariéru jsme úspěšně
ukončili v jeho devíti letech, 21. 9. 2019 účastí na klubovém závodu O
Kozinův pohár, kde jsme s Gasíkem vybojovali druhé místo v silné
konkurenci čtyř mladších účastníků v kategorii poslušnost podle ZVV1 a
nebýt jeho (jako vždy) neochotného aportu jsme mohli i vyhrát (na
prvního psa v naší kategorii jsme ztratili "jen" pět bodů a tím mi Gasík
udělal velikou radost).
Ale nejspokojenější vždycky byl, když měl doma celou rodinu pěkně pohromadě, mohl se vyhřívat v trávě, hlídat si tenisák a pozorovat nás při pracích kolem domu nebo spokojeně ležet pod stolem na zahrádce restaurace, hlavně když mohl být s námi ...
Gasík nás opustil náhle a nečekaně ve věku 10,5 roku. Ještě osudný den (1. března 2021) ráno a dopoledne jsem netušila, že se něco děje, byl veselý jako vždycky, večer ale začal náhle kolabovat. Až do příjezdu veterinářky k nám domů jsem věřila, že to je "jen" mrtvička a zase bude dobře, naděje se ale po několika minutách vyšetření rozplynuly - sono odhalilo prasklý nádor na slezině a bříško plné krve, jedinou nadějí byla okamžitá operace ...
Pokusila jsem se dát Gasíkovi šanci, na veterinární klinice dostal krev od zlatého retrívra mého strýce, který s námi i přes uzávěru okresů přijel na kliniku, ale už během operace se vyskytly kompilkace a přestože ji nakonec zvládl a nádor se podařilo odstranit, o několik hodin později se jeho stav zhoršil a ve 4:19 ráno dobojoval ... Ačkoliv jsem věděla, že vzhledem ke Gasíkovu věku, stavu a závažnosti diagnózy je šance malá, přesto jsem tolik doufala, že to nakonec zvládne a vrátí se s námi domů ... :-(
I když mi Argo pomáhá jít dál a dal mi zase důvod se smát, přesto nám všem doma Gas chybí ...
NAVŽDY BUDEŠ V NAŠICH SRDCÍCH ...
Dnes se mi zdál sen ...
Viděla jsem to, jako by to bylo včera. Naše první společná cesta autem domů. Byl jsi trochu vylekaný, nevěděl jsi, kam to najednou po osmi měsících strávených u chovatelky, maminky a brášky odjíždíš. Položila jsem ruku na opěrku a Ty jsi mi ji po chvíli olízl - trochu váhavě, ale konejšivě, jako bys ve mně vycítil tu malou, dvanáctiletou handicapovanou holku, kterou jsem tehdy byla, kterou musíš chránit ... První dny jsi byl trochu zmatený a snažil ses dostat zpátky domů ... než jsi pochopil, že Tvůj domov je odteď tady ...
Zažili jsme tolik krásných věcí - společné procházky, výlety, tábory, časem i závody a zkoušky - nejdříve jsem pro Tebe byla jen "doplňkem" na druhém konci vodítka a povely vyslovované mým dětským hlasem jsi pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým hned ven ... ale čas běžel a oba jsme dospěli, zmoudřeli, pochopili jsme, jak je krásné mít jeden druhého ...
Roky plynuly dál a oslavil jsi desáté narozeniny, o necelé dva měsíce později jsem si poprvé bolestně uvědomila, že náš společný čas není nevyčerpatelný ... ale tehdy jsi ještě našel sílu bojovat a s podporou nového psího kamaráda ses dokázal ještě pár měsíců radovat ze života ...
Dodnes si pamatuji ten osudný den, 1. 3. 2021. Ještě ráno, když jsem Tě přišla pozdravit před odchodem do školy jsi mě vítal jako každý den, ale večer už bylo všechno jinak ... Přestože pohled Tvých očí už říkal něco jiného, tolik jsem doufala, že tu nerovnou bitvu s rakovinou vyhrajeme ...
Pamatuji si i tu poslední cestu na veterinu, mezi slzami jsem Tě v autě hladila a prosila tě, ať ještě jednou zabojuješ ... olízl jsi mi ruku stejně jako tehdy před deseti lety, když jsem si Tě vezla poprvé domů ... bylo to uklidnění? Rozloučení? Poděkování za těch deset let, během kterých jsem se Ti jako kynoložka-začátečnice a malé dítě měnící se v mladou ženu snažila poskytnout ten nejlepší psí život? Ačkoliv mé racionální já vědělo, že pro závažnost Tvého stavu by byl zázrak, kdyby ses se mnou vrátil domů, přesto jsem doufala, že ještě naposledy zabojuješ.
A Ty jsi tak statečně bojoval ... celých osm hodin ... ale tu bitvu nešlo vyhrát. Dodnes mě tolik bolí, že jsem tam nemohla být s Tebou ...
Vzpomínám každý den, Gasíčku ...
